Rozdíly

Zde můžete vidět rozdíly mezi vybranou verzí a aktuální verzí dané stránky.

--- vypravy:bzenec-10 [2010/07/29 01:34]
gladius
+++ vypravy:bzenec-10 [2010/08/18 21:53] (aktuální)
gladius
@@ Řádek 3: / Řádek 3: @@
 ''(24. dubna 2010)''
-''Prozatím byla zveřejněna druhá část. Text k první návštěvě bude doplněn co nejdříve. Děkujeme za pochopení.''
+Do Bzence jsme se vydali, abychom konečně přidali nějaké nové druhy obojživelníků do naší sbírky blízkých setkání. Lokalita se jednak nachází blízko mého letního sídla a dále je jedinečnou ukázkou stavu, v jakém byla řeka Morava a její okolí před regulací. Především jsem ale dostal konkrétní tip od Roberta Černého z katedry zoologie, který lokalitu dobře zná, stejně jako její obyvatele. A rovnou můžeme prozradit, že jsme se sem vypravili na [[data:herp:pelfus|blatnice skvrnité]] (//[[data:herp:pelfus|Pelobates fuscus]]//).
+Snad ještě abych představil osazenstvo našeho expedičního vozidla. Volantu jsem se chopil já, neboť vůz byl rodinným majetkem. Úlohy spolujezdce se zhostil ostřílený lovec žab a plazů Pavel Moravčík, zvaný Morák. A na zadním sedadle se tísnila dnes již také pravidelná účastnice výprav, Petra Chmelová. Připraveni na brodění vodou, prodírání kopřivami i lov všeho živého jsme tedy zasedli do našeho malého automobilu a po necelé hodině cesty vystoupili před chátrající vlakovou stanicí Bzenec - Přívoz, zhruba v půli cesty mezi Bzencem a Strážnicí.
+Popis lokality a cestu na ni jsem si příliš dobře nepamatoval a satelitní snímek jsem uchovával pouze v hlavě, a tak jsme se vydali pěšky po silnici, která nás zavedla do nitra stále využívané pískovny. Naštěstí byla sobota, a tak stroje stály a nebylo nikoho, kdo by nás z prostoru vykázal. Pobyt v pískovně lze přirovnat k pobytu v poušti nebo u moře. Všude kolem je písek, který leze do bot a čehokoli jiného, co se dotkne země, od batohu po fotoaparát. Zároveň ale navozuje příjemnou prázdninovou náladu a také příjemný pocit z poznávání nového, zcela jedinečného prostředí.
+Nutno říct, že na blatnice nebyla nejvhodnější doba, neboť bylo chvíli po poledni a jmenované žabky jsou tvorové typicky noční. I tak jsme ale doufali, že naše cesta bude úspěšná a u prvního přechodu přes pásový dopravník odbočili na lesní cestu s řadou hlubokých kaluží. To už jsme slyšeli kvákání zelených skokanů a ve vodě viděli mizet první kuňky. Stočili jsme se zpět k pískovně, abychom si ji co nejlépe prohlédli, než se zaměříme na nejlepší místa.
 <html><div style="text-align:center;"></html>
 {{:vypravy:bzenec-10:im4243884.jpg?200|}}
 {{:vypravy:bzenec-10:im4243893.jpg?200|}}
+<html></div></html>
+Zastavili jsme se u domku nad odkalovací nádrží, v níž se nechává sedimentovat jemný písek. Pohybovali jsme se už totiž v oblasti, kde se vyskytuje [[data:herp:lacvir|ještěrka zelená]] (//[[data:herp:lacvir|Lacerta viridis]]//), a právě podezřelé šustění v trávě bylo tím, co přerušilo náš postup. Brzy jsme zjistili, že ještěrky jsou všude kolem, i když nebyly nijak zvlášť velké a navíc jsme je nebyli schopni chytit.
+Chvíli jsme se také snažili najít vhodnou část nádrže s mělčím dnem, ale ukázalo se, že je příliš hluboká. Usoudili jsme tedy, že v těchto místech žádný extra úlovek neuděláme a vydali jsme se podél pásového dopravníku na písek dál do pískovny. To už vše začínalo vypadat slibně. Všude bylo mokro a na cestě podél dopravníku stály hluboké kaluže s vodou, které se pod jednou z hromad písku rozlévaly do jedné velké tůně. A než jsme se stačili pořádně porozhlédnout, už jsme zaslechli první [[data:herp:psevir|ropuchu zelenou]] (//[[data:herp:psevir|Pseudepidalea viridis]]//). Původce cvrčivého zvuku jsme sice přímo nenašli, zato se nám pod kusem gumového pásu ukázal jiný samec.
+<html><div style="text-align:center;"></html>
 {{:vypravy:bzenec-10:im4243895.jpg?200|}}
 {{:vypravy:bzenec-10:im4243898.jpg?200|}}
 <html></div></html>
+Okolní kaluže byly už plné ropuších vajíček a v jedné jsme dokonce našli čerstvě vylíhlé pulce, kterým ještě za hlavou trčely nápadné vnější žábry. Kromě nich jsme všude ve vodě viděli slunící se [[data:herp:bombom|kuňky obecné]] (//[[data:herp:bombom|Bombina bombina]]//). Na poměrně malém prostranství, které tyto dočasné tůně zabíraly, se nakonec tísnilo druhů ještě víc. S Morákem jsme si každý našli svého samce [[data:herp:hylarb|rosničky]] (//[[data:herp:hylarb|Hyla arborea]]//).
+Jejich focení nám jako obvykle zabralo nejvíc času, protože narozdíl od ostatních žab se rosničky fotí rády a bez obtíží. Za prvé, jakmile jsou chyceny, brzy pochopí, že jim od nás nebezpečí nehrozí, a tak zatímco například skokan by při první příležitosti několika skoky zmizel pod vodou, rosnička se pohodlně posadí v dlani. A za druhé je focení evidentně zajímá a po celou dobu se zvědavě otáčejí za objektivem, případně na všechny, kteří se procesu účastní. Poté, co jsme rosničky nechali jít, jsme ještě chytili drobnou kuňku, která by za zmínku nestála, kdyby nebyla shora celá mechově zelená.
 <html><div style="text-align:center;"></html>
@@ Řádek 22: / Řádek 39: @@
 {{:vypravy:bzenec-10:im4243926.jpg?200|}}
 <html></div></html>
+Morák s Petrou se vydali napřed a další zajímavé místo objevili na druhé straně dopravníku. Musel jsem se tedy vydat k nejbližšímu přechodu a kousek se vrátit. To už se ale oba vydali do podmáčených křovin, ve kterých stálo asi třicet centimetrů vody. Všude v zatopené trávě bylo slyšet kuňky, s jejich spatřením to už bylo složitější, ne však nemožné, a tak se Petře podařilo i několik ilustrativních fotografií z jejich intimního života.
+Já jsem se zatím ještě stále věnoval souši. Nové brodící kalhoty jsem přenechal Pavlovi a přezul se do gumáků, abych se při pobytu na vyhřáté cestě uvařil o něco později. Soustředil jsem se totiž na ještěrky, které se na jejích okrajích vyhřívaly. Věděl jsem o jedné samici a o dvou samcích, ale neustále mi unikali, jakmile jsem se přiblížil. Mladšího samce se mi nakonec podařilo chytit do očka. Jen co jsem se rozhodl vydat do vody, prošel se mi druhý samec přímo pod nohama. Zastavil jsem se tedy a chvíli jej pozoroval, protože se zdálo, že jej má přítomnost nijak nevzrušuje. Pokračoval kolem mé pravé nohy, na chvíli se zastavil, aby zakousnul drobnou svačinku a pak se vydal dál.
+V tu chvíli jsem se za ním vrhnul, ale už bylo pozdě. Samec hbitě popoběhl a zastavil se až na kmeni hustého keře, kde mě sebejistě pozoroval. Nechal jsem jej být. Kromě něj a kuněk už jsme si připsali i samici rosničky, a tak jsem se ještě na chvíli podíval do vody a vydali jsme se dál. Na ještěrky jsme ještě úplně nezapomněli, očko jsem vyzkoušel ještě na jedné, pak jsme se ale už vrátili na druhou stranu dopravníku, abychom prozkoumali nejhlubší kaluže.
 <html><div style="text-align:center;"></html>
@@ Řádek 30: / Řádek 53: @@
 {{:vypravy:bzenec-10:im4243937.jpg?200|}}
 <html></div></html>
+V těch, jako ostatně i jinde, převažovaly kuňky. Opět jsme ale narazili na jednu mechově zelenou, což je mezi žábami vyvedenými obvykle v barvě bahna příjemné zpestření. Kromě nich se nám podařilo po hlasu vypátrat dalšího samce ropuchy zelené. Těchto žab jsme si letos dostatečně užili na [[vypravy:basnov-10|Bašňově]], ale přesto nás každé setkání těší, neboť se jedná zcela jistě o naši nejkrásnější ropuchu (respektive, pro nezasvěcené, o jedinou relativně hezkou).
+Okolní lesy a především pověstné písčité břehy řeky Moravy nás stále lákaly k návštěvě. Sice jsem měl chvíli pocit, že slyším typické tlumené kvokání, tedy hlas blatnice skvrnité, bylo by to ale příliš krásné, než aby to byla pravda. Zvuk se už neopakoval, a tak jsem se spokojil s tím, že ho mohlo vyvolat bublání vzduchu ze dna, když jsem se postavil do bahna na okraji kaluže. Vykročili jsme tedy cestou do lesa.
 <html><div style="text-align:center;"></html>
@@ Řádek 38: / Řádek 65: @@
 {{:vypravy:bzenec-10:im4243955.jpg?200|}}
 <html></div></html>
+Doufali jsme, že kolem zdejšího neregulovaného toku nalezneme spoustu vhodných tůní, které by mohli obývat čolci. Nicméně břehy v těchto místech byly značně vysoké, a tak jsme nakonec měli problém dostat se alespoň k samotné řece. Místo abychom se prodírali houstnoucím borovým lesem, zvolili jsme postup po lesní cestě, která nás dovedla k rozlehlé louce, porostlé svěže zelenou trávou. Na jejím konci se svažoval holý břeh Moravy, stíněný vzrostlými topoly a vrbami. Po tůňkách nebylo ani stopy, zato jsme však narazili na známky pobytu velkých savců.
+Už zdálky nás totiž upoutaly typicky opracované pahýly, pozůstatky po mladých stromech, které padly za oběť bobrům (//Castor fiber//). Kmínky byly široké do 20 centimetrů a stromů leželo v okolí hned několik. Obešli jsme je a sestoupili po bahnitém břehu těsně nad úroveň hladiny Moravy. Měli jsme v plánu malou svačinu, ještě předtím jsme ale prozkoumali další bobří stopy. Kolem našeho stanoviště vedlo několik skluzavek, kterými se bobři dopravují od pásu stromů do vody. V bahně vyšlapané cestičky se rýsovaly zdálky viditelné bobří stopy s nápadnými plovacími blánami. Při průzkumu jsme došli až ke vzrostlejším stromům. A s úžasem jsme pozorovali největší bobří dílo: padlý strom s kmenem o průměru asi 60 centimetrů, opět typicky opracovaný vyhlodáním značného objemu dřeva po celém obvodu těsně nad zemí. O kus dál dosud stál druhý, podobně rozpracovaný strom, který čekal na stejný osud.
 <html><div style="text-align:center;"></html>
@@ Řádek 46: / Řádek 77: @@
 {{:vypravy:bzenec-10:im4243975.jpg?200|}}
 <html></div></html>
+Živého bobra jsme však nespatřili. Ve dne ostatně nebylo příliš šancí, navíc bychom se museli chovat o poznání tišeji. Raději jsme se tedy vydali zpět proti proudu, tentokrát lesem, a kochali se vyhlášenými písčitými břehy řeky, vysokými kolem 4 metrů, strmě padajícími k hladině. Opatrně jsme nahlíželi přes okraj, abychom se spolu s jemným pískem neutrhli a nesjeli dolů. Opatrnost byla jistě na místě, neboť přes veškerou snahu se mi podobná nehoda téměř podařila.
+Došli jsme až k okraji areálu pískovny a ještě naposledy zabočili k řece. Tentokrát jsme se ale museli prodírat nepříjemnými kopřivami a Morák s Petrou se rozhodli, že nebudou pokračovat a počkají na mě pod stromy. A o nic nepřišli. Zdálo se, že jediným zoologickým objektem bude z bahna vyčnívající prasečí hlava, vyplavená řekou. Nakonec se mi v porostu na břehu mihla alespoň [[data:herp:natnat|užovka obojková]]. Vzhledem k tomu, že vegetace sestávala výhradně z výše zmíněné kopřivy, nemělo smysl ji déle pronásledovat.
+Přes blížící se večer mě neopouštěla naděje na nalezení blatnice, nicméně snažil jsem se postup zdržovat, abychom se k nejslibnějším tůním dostali pokud možno až za soumraku. Prozkoumali jsme tedy podrobněji hluboké nádrže na okraji pískovny, kde se ozývali zelení skokani a kuňky. Brodění v měkkém písku a bahně rákosin se nakonec vyplatilo a nalezli jsme dvě spící rosničky, z nichž jedna byla částečně barevně přizpůsobená podkladu, avšak stále si ponechávala pás zelené kůže na zádech.
+Další rosničku jsme nalezli až v kalužích, kde jsme se zastavili kvůli blatnicím. Opět jsme však viděli jen ji a několik kuněk. Blatnice, zdá se, pro tentokrát unikly. Čekali jsme ještě několik minut, popocházeli po okolí a několikrát snad zaslechli tiché kvokání. Ať jsme se ale snažili sebevíc, blatnice se nikde neobjevila a nepodařilo se nám ji lokalizovat ani podle zvuku, který se ozýval příliš tiše a nepravidelně.
 <html><div style="text-align:center;"></html>
@@ Řádek 53: / Řádek 92: @@
 {{:vypravy:bzenec-10:im4243998.jpg?200|}}
 <html></div></html>
+Právě se setmělo. To už jsme ale museli jet. Akce nebyla ideálně naplánována a už tak jsme přetahovali. Nebyl ale důvod ke zklamání. Jednoduše stačilo podívat se sem co nejdřív ještě jednou a na blatnice si posvítit v noci. A tak jsme si cestou zpět užívali tajemná zákoutí večerní pískovny a za cvrčivého volání zelených ropuch pochodovali k autu. Takové tedy bylo naše seznámení s lokalitou. A příště už půjdeme najisto.
 <html><div style="text-align:center;"></html>
@@ Řádek 76: / Řádek 117: @@
 <html></div></html>
-Bez úspěchu jsme prošli zbývající kaluže a nenarazili na nic víc než jednu klešťanku. Od kolegy a vedoucího mé diplomové práce, Roberta Černého, jsem se však mezitím dozvěděl další podrobnosti o rozložení vhodných lokalit a tak jsme věděli, kterým směrem se vydat dál. Vydali jsme se tedy po bahnité cestě dál. A už jsme se nemuseli vůbec o nic snažit. První samec [[data:herp:pelfus|blatnice skvrnité]] (//[[data:herp:pelfus|Pelobates fuscus]]//) nám přiskákal přímo pod nohy. Poté, co jsme se nabažili jeho dětských oček, jsme jej uložili do malé nádobky, kdybychom už jinou nechytli a chtěli ještě pořídit lepší fotografie. Nebylo to však vůbec třeba.
+Bez úspěchu jsme prošli zbývající kaluže a nenarazili na nic víc než jednu klešťanku. Od kolegy a vedoucího mé diplomové práce, Roberta Černého, jsem se však od minule dozvěděl další podrobnosti o rozložení vhodných lokalit a tak jsme věděli, kterým směrem se vydat dál. Vydali jsme se tedy po bahnité cestě dál. A už jsme se nemuseli vůbec o nic snažit. První samec [[data:herp:pelfus|blatnice skvrnité]] (//[[data:herp:pelfus|Pelobates fuscus]]//) nám přiskákal přímo pod nohy. Poté, co jsme se nabažili jeho dětských oček, jsme jej uložili do malé nádobky, kdybychom už jinou nechytli a chtěli ještě pořídit lepší fotografie. Nebylo to však vůbec třeba.
 <html><div style="text-align:center;"></html>

		  © Evarcha 2001-2010 (Creative Commons Licensed.), ISSN 1803-6171
		  