Rak Procambarus fallax

12.02.2004 jsem si zakoupil raka „modrého“ (předpokládal jsem že Cherax quadricarinatus, protože kvůli malé velikosti, obchodnímu názvu a nedostatku fotografií jsem jej špatně určil). Stalo se tak náhle, rozhodl jsem se ve chvíli, kdy jsem jej toho dne uviděl v akváriu obchodu se zvířaty, přestože jsem kolem něj chodil už dlouho a nějak víc jsem si jej nevšímal. Chov korýšů mě lákal již dlouho, v mém akváriu jsem si však představoval spíš kraby. I tak si myslím, že jeho koupě byla výhodná. Dlouho jsem neviděl něco tak úžasného, jako je můj rak. Na mé oblíbené pavouky sice nemá, ale má své kouzlo, které způsobuje, že jeho pozorováním strávím víc času, než u jakéhokoli jiného zvířete kromě švábů. Na této stránce budu postupně uveřejňovat mé zážitky a pozorování. A začnu pěkně od začátku:

Když jsem se vrátil ze Zlína s rakem v krabičce, vrhnul jsem se na přípravy akvária. No, přípravy…jediný kus vhodného vybavení, který jsem našel, byl vzduchovací kamínek a nějaká velká lastura. Takže jsem kámen připevnil ke stěně akvária a vydal se hledat vodu bez chlóru. Rozhodl jsem se nabrat čtyři litry vody ze zahradního jezírka, jehož voda pochází z jakéhosi pramene vyvěrajícího na naší zahradě. Část vody jsem ohřál, abych jejím smícháním se zbytkem, jehož teplota se pohybovala okolo nuly, dosáhl teploty 23°C. Pak jsem vodu nalil do akvária a položil do ní lasturu tak, že první miska ležela na dně a druhou jsem o ni opřel. Nakonec jsem vypustil raka.

Rak začal prozkoumávat terén, ale chůze po hladkém dně mu trochu dělala problémy. Rozhodl jsem se vyzkoušet jeho chuť k jídlu a hodil před něj moučného červa. Rak jej okamžitě chytil do klepet a během chvíle mu ukousal hlavu a pokračoval dalšími články.

Asi ve čtyři hodiny ráno mě probudily podivné zvuky vycházející z od raka. Vstal jsem, rozsvítil a v akváriu uviděl jednu z misek lastury, jak „chodí“ stále sem a tam. Pomocí špejle jsem chudáka raka zpod lastury vysvobodil a šel spát rozhodnutý koupit akvaristický štěrk a uspořádat předměty v akváriu praktičtěji. Stalo se tak následující den. Akvárium jsem ještě vybavil střepy z čajové misky, aby se měl rak kde ukrývat. Pak jsem se vydal ven najít mu nějakou potravu. Přestože bylo chladné únorové odpoledne, našel jsem pod kameny v potoku dostatečné množství blešivců a nějakého vodního plže.

S úlovkem jsem se vrátil domů a všechno vysypal do vody. Šneka jsem hodil přímo do rakova úkrytu. Rak se po něm hned vrhnul a začal se dobývat do ulity. Pak si ho zatáhl hlouběji a víc z jeho snažení jsem neviděl. Přes noc se rakovi podařilo vyvraždit všechny blešivce a já jsem ráno už jen posbíral zbytky, aby neznečišťovaly vodu.

Další den jsem ve Zlíně koupil malou rybku (Danio) a hodil ji rakovi do akvária. Po pár minutách se rak vyplížil z úkrytu a začal na rybku útočit. Byla na něj však dost rychlá a většině útoků raka se ubránila rychlým útěkem. Nakonec jsem rakovi trochu pomáhal naháněním rybky mezi jeho klepeta, což mu lov usnadnilo a vyústilo v dramatický závěr. Rak uchopil Danio do klepet a chvíli s ním bojoval, než se rybka unavila a podlehla. Rak si ji zasunul pod tělo a během několika minut jí ukousal hlavu. Asi po dvaceti minutách jsem našel už jen dvě třetiny rybího těla. Rak se schoval do úkrytu, ale po chvíli se ke kořisti vrátil a během noci ji celou sežral.

Následující večer jsem rakovi vyměnil vodu. Den nato, když jsem se o půlnoci přišel domů, jsem si v rohu akvária všiml svlečeného krunýře. Rak seděl na kamenech na druhé straně dna. Ráno jsem rakovi zkusil hodit moučného červa. Okamžitě po jeho ponoření před úkryt si jej rak vtáhl dovnitř a snědl. Během dne jsem na zahradním jezírku sesbíral pár rostlinek okřehku a umístil je k rakovi. Některé rostlinky byly ještě bez kořenů a doufal jsem, že se je rakovi nepodaří stáhnout pod vodu. Ráno jsem už ale našel jen okousaný zbytek jediného lístku.

Jednoho dne při cestě ze školy jsem koupil několik cvrčků, abych po delší době nakrmil mé pavouky. Předpokládal jsem, že už budou mít hlad, ale přecenil jsem je. Sklípkani neměli na krmení náladu a slíďáci byli překrmení. Dokonce ani stonožka o cvrčka neprojevovala zájem. Zůstali mi tedy dva cvrčci a snažil jsem se najít možnost jak se jich zbavit. Pro případ nouze jsem si ponechal možnost cvrčky zabít a jejich těla předhodit švábům a vložil svou důvěru do věčně hladového raka. Nezklamal mě. Ihned poté, co jsem cvrčka ponořil kousek před rakův úkryt, se jeho obyvatel vyřítil ven a sevřel cvrčka i s pinzetou do klepet. Z pinzety jsem jej musel setřást, cvrčka se ale naštěstí nevzdal a zatáhl si jej dovnitř. Následující večer jsem totéž opakoval s druhým cvrčkem. Byl sice větší a rak z něj nejprve snědl jen část, během noci ale posbíral většinu zbytků.

Ve středu 3.3. jsem se se spolužákem vypravil do akvaristického obchodu na zlínských Jižních svazích. Po akvaristické stránce se mi tato prodejna zdá nejlepší. Po zhlédnutí některých ryb jsem dokonce začal uvažovat o tom, že bych se akvaristice začal věnovat i jinak než chovem raka. Po prohlídce nabízených druhů jsme nakoupili vodní rostliny. Mé botanické znalosti jsou minimální, takže nevím co to bylo za druh, vypadalo to snad jako vodní mor kanadský nebo stolístek (teď jen nevím která z těchto dvou rostlin má úzké nitkovité lístky, tak raději uvádím obě, přestože mnou zakoupená rostlina připomíná pouze jednu z uvedených). Prodavač nás ujistil, že vydrží dlouho. Po vložení rostliny do akvária si jí rak moc nevšímal. Ani během následujících hodin neprojevoval systematický zájem. Jen pokud mu některý kousek přímo lezl do cesty, na chvíli se zastavil, kousnul si a šel dál. Během následujících dní rakův zájem začal narůstat. Po nocích okusoval lístky a překusoval stonek rostliny. Od jejího zakoupení zatím nedostal živočišnou stravu, ale dnes nebo zítra zřejmě nějakého moučného červa obětuji.

O víkendu jsem se, jako každý týden, pustil do výměny vody. Není to moc zábavná práce, ale momentálně nemám zbytečné peníze na zakoupení filtru, takže mi nic jiného nezbývá. Prohrabal jsem štěrk, abych se se starou vodou zbavil také zvířených nečistot. Ze zahradního jezírka jsem přinesl osm litrů vody, tedy dvojnásobek dosud používaného množství, ohřál ji na 25°C a doplnil do prázdného akvária. Síťkou jsem vylovil ukousané lístky rostliny a dal se do vylepšování úkrytu. Po svleku raka se jeho původní úkryt stal nevyhovujícím. Vždy, když jej chtěl opustit, musel jej rak nadzvednout na svých zádech a setřást. To jej po čase dohnalo k dramatickým úpravám dna, při kterých přemístil hromadu štěrku držící ve stojaté poloze lasturu srdcovky doprostřed akvária, čímž zasypal původní úkryt. Jednu z misek lastury, která se vlivem úprav terénu neudržela v původní poloze a opřela se o sklo, pak využil jako úkryt. Toto rozvržení mu vydrželo několik nocí, pak ale opět vyhrabal starý úkryt, ve kterém strávil poslední den před výměnou vody.

Tak jsme se tedy opět vrátili k mnou prováděnému budování nového úkrytu. Využil jsem lasturu srdcovky, kterou jsem tentokrát nasměroval otevíratelnou stranou více dolů a shora jsem zbývající mezeru zakryl jedním ze střepů čajové misky. Tak vznik prostorný úkryt, ve kterém se rak ihned zabydlel. Nakonec jsem vrátil do vody i zbývající střepy čajové misky včetně původního úkrytu, na své místo se vrátila i rostlina, po rakových zásazích asi o třetinu kratší a s méně listy.

V dalších dnech se rak po většinu času zdržoval v úkrytu a nepozoroval jsem nic jiného, než jeho snahu o vyčištění nového příbytku. Vždy nabral několik kamenů mezi klepeta, vynesl je ven, pak se otočil a pokračoval dál. Nakonec tak vytvořil kolem vchodu val z kamenů. Keramický střep zakrývající horní část mezery mezery mezi lasturami posunul tak, že jej zmenšil přesně na velikost svého těla.

Ve středu 11.3. (Proč píšu data? Jen abych měl trochu představu o tom, jak dlouho raka mám. U jiných zvířat totiž většinou ani nejsem schopen říct, ve kterém roce jsem si je pořídil.) po mém návratu ze školy vše vypadalo stejně jako v minulých dnech. Jak už to tak ale má zvířátka dělají, rozhodl se rak, že mu mnou zhotovený i obdivovaný úkryt nevyhovuje a provedl totéž co před časem: odhrabal většinu kamenů, což mu umožnilo položit jednu z misek lastury a následně se pod ni schovat. Většinou nechávám zvířata projevit jejich estetické cítění a budovatelské snahy, ale rakův úkryt se mi nezdá nejbezpečnější. Budu mu muset vymyslet něco slušně vypadajícího a zároveň stabilního. I když rak unese docela těžké věci, nechci nic riskovat.

Během noci rak opět dostal chuť k jídlu a překousal rostlinu, plovoucí v docela slušné výšce ode dna, na poloviny. Musel se jistě chvíli namáhat, aby se k ní dostal, ale podařilo se mu to. Následujícího dne jsem mu ještě předhodil červa. Večer při svitu žárovky jsem si všiml malých bílých teček, které pod vodou „poskakovaly“ sem a tam. několik jich bylo usazených na skle, takže jsem měl možnost poznat, že se jedná o buchanky. Za dobu od poslední výměny vody se slušně namnožily a umožnily mi zabývat se jimi jako objekty pozorování ve chvílích, kdy je rak ukrytý pod lasturou. Jejich nález mě docela potěšil, protože sám jsem buchanky ještě nikdy nenašel a o jejich přítomnosti v našem zahradním jezírku jsem se nedozvěděl ani při pozorování vody pod mikroskopem. Pozoroval jsem malé buchanky, u nichž jsem téměř nebyl schopen rozeznat tvar jejich těla, i kusy větší včetně samic s nazelenalými vajíčky. Několik z nich jsem nabral do zkumavky a zanesl kolegovi Skaličkovi, o jehož rakovi se budu v tomto textu zmiňovat v odstavcích odlišených velikostí písma.

Rak Jiřího Skaličky projevuje stále obrovskou žravost, ve které jej můj ještě dlouho nepřekoná. Rostlinu spořádal téměř celou a to přesto, že jej Jiří krmí častěji než já. Nedávno svlékl krunýř, který si, pokud získám jeho fotku, také budete moci prohlédnout. Experimentální krmení Daniem pruhovaným už má také za sebou. Chycené rybě prokousal břicho, jedním klepetem vytáhl vnitřnosti a nacpal si je k čelistem. Po jeho hostině zůstala jen hlava a kůže, ke kterým už se nevracel. Takže na to šel z jiného konce než můj. Problémy s čištěním vody Jiřího netrápí, protože si zakoupil filtr. Navíc má i ohřívač vody, takže rak vede pohodlný život. Já něco podobného plánuji až na dobu, kdy budu v lepší finanční situaci, protože k filtru si budu muset pořídit i větší akvárium, v čemž mi brání mé nedávné výdaje za bezdrátovou síťovou kartu.

Jak se podařilo rakovi provést poslední stavební úpravy nechápu. Misku srdcovky, která mu sloužila jako úkryt ponechal na původním místě, ale druhou, doposud stojící a mírně nakloněnou směrem od misky první, se mu nějak podařilo uvolnit a položit tak, že téměř přesně zapadla do ležící misky. Tím docílil zavření lastury a opět se přesunul pod ni. Množství buchanek, především samic z vajíčky, se zatím od včerejšího dne ještě zvětšilo. Časem možná poslouží jako poslední krmivo pro rakovo krmení, pokud jím někdy bude zase nějaká ryba.

Je to pár řádků, kdy jsem se zmiňoval o filtru, na který nemám peníze. Od té doby se ale situace trochu změnila. Ne že bych si peníze vytisknul, ale podařilo se mi půjčit si molitanový filtr od kolegy Moraaqa. Tím jsem se osvobodil od neustálého vyměňování vody. V sobotu jsem filtr umístil k rakovi a opět mu přestavěl úkryt. Rak se nejprve ukryl pod filtrem, kde zůstal několik hodin, pak se ale nastěhoval do úkrytu.

Spolu s filtrem jsem si zapůjčil i ohřívač, který jsem ocenil zejména ve chvílích, kdy nám v důsledku stavebních úprav domu několikrát vypadl proud. Pokud totiž nefunguje topení, teplota vody během noci klesá pod 20°C.

To, že jsem přestal vyměňovat vodu prospělo jak buchankám, které se rychle rozmnožily, tak i řasám, které se dosud v akváriu neobjevily. Byl jsem tedy nucen přistoupit k určitým omezujícím opatřením. V Želvičce (zlínské prodejně se zvířaty) jsem zakoupil dva vodní šneky a jednu rybu rodu Ancistrus. Ti se dali rychle do práce a růst řas zastavili a zlepšili průhlednost stěn. Navíc se stali zajímavým objektem pozorování (hlavně šneci, Ancistrus totiž zůstává přes den pod filtrem). Čas od času se některý ze šneků vydá nad hladinu. Po chvíli se otočí hlavou dolů a „vypnou pohon“ (najednou začnou samovolně klouzat dolů po skle, dokud nenarazí na vodu, která klesání zpomalí. Při pobytu nad hladinou se jim do plášťové dutiny dostává vzduch. Když se jeden ze šneků neudržel na skle, způsobil nabraný vzduch jeho vynoření na hladinu daleko od jakéhokoli pevného předmětu. Šnek pro vyřešení svého problému předvedl chování, které připomíná chování loděnek regulujících hloubku ve které plavou (viz sekce „Hlavonožci“) - z plášťové dutiny pomalu vypouštěl bublinky vzduchu tak dlouho, dokud nezačal pomalu klesat. Bublinky unikaly z něčeho, co připomínalo nálevku hlavonožců (o vodních plžích toho moc nevím, takže mé podání pozorování je značně neodborné).

Jednou jsem si všiml několika asi třímilimetrových živočichů plovoucích pod hladinou vody. Přišel jsem k akváriu a chvíli je pozoroval. Byly hodně rychlé, ale připomínaly mi klešťanky. Hledal jsem je chvíli v literatuře a zjistil jsem, že přezimují jako dospělci, takže existence několikamilimetrových nymf v mém akváriu je podezřelá. Stejnou informaci jsem nalezl i u znakoplavek a bodulí. Budu ještě muset hledat, než se mi je podaří určit. Napadají mě už jen člunovky. Nejdřív je ale budu muset najít a chytit. Od prvního pozorování jsem je totiž spatřil už jen jednotlivě v sobotu 27. a v neděli 28.3. Dnes se chystám čistit filtr, takže se je pokusím odchytit.

Rak se již dlouhou dobu zdržuje po většinu dne i mnou probděné části noci v úkrytu, takže možnost si jej prohlédnout nastala až v den, kdy přišel kolega Moraaq, který jej chtěl vidět. Rak se za dobu po kterou jsem jej neviděl hodně změnil. Tmavě zelenavé zbarvení přešlo do tmavě modrého, podobajícího se tomu, jaké mají i dospělí jedinci. Pokusil jsem se raka vyhnat ven ze zbytku úkrytu, ale projevoval se dost agresivně, takže jsem od svého záměru brzy upustil. Úkryt jsem zase zavřel a rak vchod během noci ještě ucpal kameny.

Během následujících několika dní jsem raka krmil cvrčky a moučnými červy. Brzy začal opět vylézat z úkrytu a slídit po potravě. Rostliny už sežral všechny, takže se zaměřil na šneky. Ti jsou sice velcí a zatím dostatečně chránění, ale myslím, že je časem dostane. Jednomu ze šneků už ulomil část štítku, kterým zavírá ulitu.

Rak Jiřího Skaličky se brzy po svleku začal zdržovat v úkrytu po většinu dne. Venku se pohyboval se zadečkem ohnutým pod tělo a Jiří jej pozoroval, jak čistí něco na zadečkových nohách. Zjistil, že rak hlídá vajíčka. Po tomto zjištění jsme začali pochybovat o určení raka. Cherax quadricarinatus má dorůstat do velikosti 25 cm, takže by bylo divné, kdyby už při 7 cm nakladl vejce. Jiřímu se podařilo čištění vajíček nahrát na videokameru. Časem se možná o záběry podělíme i s návštěvníky stránek.

9.4. jsem si poblíž rakova akvária četl a chvílemi pozoroval raka, který stál kousek od jedné ze stěn. Po chvíli jsem si všimnul nápadně nadzvednutého krunýře a napadlo mě, že se asi chystá svlékat. Přestal jsem si číst a sledoval co se bude dít dál. Rak se najednou položil na bok, štít kryjící hlavohruď se oddělil od těla a překlopil se dopředu. Rak začal pomalu vylézat vzniklým otvorem. Vytáhl tykadla a klepeta a několika prudkými pohyby telsonu se zbavil i zbytku starého krunýře, odplaval k úkrytu a chvíli odpočíval. Jeho nohy ještě nebyly použitelné k chůzi, takže se do úkrytu dostal pozpátku pomocí ploutvičky. Celé svlékání, od položení na bok po vlezení do úkrytu, trvalo necelých pět minut.

Další den už se rak normálně pohyboval po akváriu. Definitivně přestal používat původní úkryt a schoval se pod filtr. Na jeho zadní straně přiléhající ke stěně akvária si vykousal únikový východ.

Seškrábal jsem řasy na čelní stěně akvária, protože šneci ani Ancistrus si s nimi nedokázali úplně poradit. Od té doby jsem však již nepozoroval buchanky.

Ke konci dubna jsem odjel do Španělska. Následuje několik citátů z poznámek Jiřího Skaličky v původní podobě:

„Čt 29.4. - Čistil jsem rakovi filtr, na něm byl kotel malých ráčků, asi 5 jsem jich nechtěně spláchl do kanálu :), 17 jsem izoloval do malé nádoby.“ „Pá 30.4. - Někteří ráčci pochcípali, jeden se svlékl, zbylo mi jich 17.“ „So 1.5. (nebo 31.4.) - Velký rak se znovu svlékl! Na jeho počest jsem mu obětoval jedno danio. Dania (2) mají takový hlad, že přešly na dravý způsob života, požírají moučné červy ještě zaživa.“ „Út 4.5. - Pořídil jsem rakovi na hraní jednoho sumečka. Snad chvilku přežije.“

Po návratu ze Španělska se mi nepodařilo obnovit původní systém práce na stránkách a pravidelné aktualizování tohoto článku, takže se k němu vracím až dnes, 4.7. Během uplynulých dvou měsíců v životě raků nastalo několik důležitých změn. Tedy především v životě raka Skaličkova, ale o něm později. Z terária mého raka, který nedávno prosadil své rozhodnutí bydlet pod filtrem, jsem odstranil střepy čajové misky i lasturu srdcovky. Rak zatím spořádal část molitanového filtru (rozšířil únikovou chodbu a okousal roh vyčnívající nad hladinu). Cvrčci se stali pravidelnou součástí jeho stravy doplňované ještě rostlinnou složkou. Rak se ale projevil jako správný predátor a, zřejmě aby mi dokázal svou nezávislost na přísunu potravy zvenčí (Omluvte prosím přítomnost personifikujících prvků. Nemohu se ubránit jejich použití.), prolomil jednomu ze šneků štítek uzavírající ulitu, dostal se k jeho tělu a celé je zkonzumoval. Našel jsem jen dokonale čistou ulitu. Bylo jen otázkou času, kdy podobný osud potká i druhého šneka.

Po tolika měsících strávených v mé péči se rak asi začal cítit bezpečněji a stal se aktivním i ve dne. Na otřesy, světlo nebo nadzvednutí skla nereaguje jako dříve útěkem, ale naopak zvýšenou aktivitou a pátráním po očekávaném přídělu potravy. Raka krmím stále stejnou potravou, pochopitelně ve větším množství. Nedávno si přilepšil zabitím druhého šneka a 3.7. jsem pozoroval první výpady proti Ancistrus. Večer obětuji cvrčka.

Jiří na svém rakovi brzy po svleku nalezl další vajíčka. Izolovaní malí ráčci z předchozí snůšky rostou pomalu, ale několik jedinců, kteří se ještě později objevili v nádrži jejich matky už dorostlo slušných rozměrů. Jednoho raka získal kolega Moraaq (další informace o něm nemám), dalšího jeden ze spolužáků (zveřejnění jeho jména mu jistě udělá radost - byl to „Mistr“ Kožela), u kterého ráček rychle rostl, ale později byl nucen jeho domov opustit. Další osud Skaličkova raka nebyl nijak veselý. Začalo to tím, že jsme v Želvičce uviděli nové raky. Byli to konečně praví „cheraxové“, Cherax quadricarinatus. Už dříve nám došlo, že to co máme nejsou oni a odhadli je na Procambarus fallax. Hned bylo jasné že cheraxové budou naši. Koupě ale proběhla u každého z nás jiným způsobem. Skalička, který si k procambarovi nevytvořil dostatečně silné citové pouto, svého dospělého raka vyměnil za malého cheraxe s utrženým klepetem. Navíc se samice při transportu zbavila svých vajíček. Pro mého raka se nic nezměnilo, cheraxe jsem jenom přikoupil a z nedostatku místa ubytoval v malé netěsnící přepravce.

Během července Procambarus přestal přes den opouštět úkryt a brzy se svlékl. Vzhledem k tomu, že si oblíbil svůj úkryt pod filtrem a také kvůli jeho velikosti jiný úkryt nepřipadal v úvahu, podložil jsem molitan střepem z čajové misky, abych rakovi zvětšil prostor v příbytku a umožnil mu do něj lepší přístup.

Na začátku září se rak opět svléknul, nakrmil jsem jej Daniem a dodržoval pravidelné krmení červy. Během jednoho čištění akvária, kdy jsem raka i jeho spolubydlícího krunýřovce na chvíli přemístil do malé nádoby, se rakovi podařilo rybku chytit. Zachránil jsem ji až ve chvíli, kdy ji pevně držel a cpal si ji do úst. Ancistru sice přežil, ale rak už věděl, že je jedlý. Během týdne Ancistrus z akvária zmizel.

V říjnu přestal rak opouštět úkryt. Díky jeho prostornosti na něj vůbec nevidím a očekával jsem, že bude také obtížnější raka vylákat ven. Ukázalo se ale, že jeho dravost je silnější a jakmile se pinzeta s červem zaryje do kamenů před vchodem, rak okamžitě vyběhne a začne se krmit.

Do akvária jsem pořídil jakousi mechovitě vyhlížející kulovitou rostlinu a čekal, že se do ní rak pustí. Moc mu ale nechutnala, takže jsem ji předhodil krabům. V prosinci jsem koupil pro mého hada tři paví očka (odmítá myší holata, uměle ho krmím rybkami) a protože jsem je neměl kam dočasně umístit, musel jsem je dát k rakovi. V tu chvíli už mi bylo jasné, že se musím smířit se ztrátami. Oba samci, kvůli svým dlouhým ocasním ploutvím, rakovým výpadům podlehli. Zároveň rak opět začal opouštět úkryt. Brzy se rak dočkal dalšího zpestření potravy v podobě kusu sépiové kosti.